Název

H-40 "Sušice" .......... (Šumava)

Popis

Českou kotlinu na její jihozápadní straně ohraničuje nepříliš vysoké pohoří Šumavy, jímž procházelo pouze několik průsmyků vhodných pro nepřátelský vpád na území Čech. Díky tomu nemělo v opevňovacích plánech z poloviny třicátých let opevnění Šumavy nikterak vysokou prioritu. Původně se počítalo s budováním uzávěr objektů těžkého opevnění, to ovšem bylo finančně náročné, takže když byl počátkem roku 1937 vyprojektován objekt lehkého opevnění vzor.37, bylo rozhodnuto ustoupit od výstavby opevnění těžkého a místo něj v prostoru Šumavy zahájit výstavbu lehkého opevnění nového typu, známých řopíků. Nižší cena lehkého opevnění umožnila budování uzávěr na více komunikacích než bylo původně počítáno v případě výstavby opevnění těžkého. I tak se ale v roce 1937 mělo jednat pouze o výstavbu izolovaných uzávěr jednotlivých komunikací, skládající se vždy pouze z několika objektů. Změnu přinesl až rok 1938, kdy došlo ke změně koncepce, a kdy v roce 1937 vybudované izolované uzávěry, začaly být v oblasti mezi Českým Krumlovem a Klatovy spojovány do souvislé linie, schopné dlouhodobější obrany. Soutěž na výstavbu stavebního úseku lehkého opevnění označeného H-40 "Sušice" původně vyhrála stavební firma strakonického stavitele Ing. Prokopa, ale protože ta zakázku odřekla, byl úsek k výstavbě zadán 26.5.1937 firmě, která se v soutěži umístila původně až jako druhé v pořadí, stavebnímu společenství Ing. Františka Pičmana a Ing. Antonína Morávka z Prahy, kteří nabídli cenu cca 18.300 Kč za objekt. Samotnou realizaci stavby ale nakonec přenechali sesterské firmě Ing. Karla Pičmana z Domažlic. Ta se ovšem v náročných podmínkách opevňovacích prací příliš neosvědčila a velitel Vojenského stavebního dozoru, škpt. Josef Břicháček, s ní musel podstoupit mnoho jednání, než donutil firmu pracovat podle požadavků ŘOP. Firma nedodržovala technologickou kázeň, při betonáži zpočátku nepoužívala zavlhlou betonovou směs, ale směs řídkou, dále neměla dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků a také kameny a štěrk, používající pro výrobu betonu, nebyly dostatečně očištěny od hlíny a bláta. To vše mělo zvláště u prvních vybetonovaných objektů velký vliv na kvalitu jejich betonu. Celkem 41 řopíků stavebního úseku H-40 bylo rozděleno do čtyř navzájem nezávislých uzávěr. Deset řopíků tvořilo uzávěr Světlá - Loučová, sousední uzávěr u Annína byl nejrozsáhlejší a tvořilo ho 19 pevnůstek uzavírajících údolí Otavy. Uzávěr Tuškov tvořilo šest řopíků, které ve dvou sledech přehrazovaly silnici Kašperské Hory - Bohdašice. Poslední šestice pevnůstek byla vybudována u Ždánova, pro přehrazení komunikace spojující Kašperské Hory a Nezdice. Z celkem 41 vybudovaných řopíků tohoto úseku jich bylo 18 za okupace zničeno odstřelem - týká se to většiny řopíků uzávěry Světlá - Loučová, z níž se dochoval pouze jeden jediný objekt a uzávěry Annín - Nuzerov, kde se odstřelem zničené řopíky střídají s objekty, vybavenými v 50.-tých letech v rámci protiatomových úprav přefabrikovanou vstupní chodbičkou. V tomto stavu se pozůstatky zdejší pevnostní linie můžeme dochovaly dnes.

Nastavení